Novinky

V prvé řadě je dobré si ujasnit, zda chci do této ozdoby slavnostního stolu investovat více času nebo peněz.

Pokud volíte variantu více peněz - méně času, můžete si objednat jmenovky s dotiskem jmen. Budete-li je kupovat u mě, tak v kategorii jmenovky kliknete ve filtru (v levém sloupci) na záložku „s dotiskem“ a můžete vybírat. Jména mi musíte zaslat, takže v tomhle směru vás trocha práce čeká.

Jestli se pustíte do vlastní výroby jmenovek, tak čtěte dále. Já jsem samozřejmě jako základní materiál použila svoje zboží, ale pokud jste dostatečně předzásobeni různými papíry, samolepkami a ozdobami, můžete se nechat pouze inspirovat.

Když žádné zásoby tvořivého materiálu nemáte, případně se vám nechce papír řezat, ohýbat atp. - hotové jmenovky bez dotisku můžete nakoupit zde.
Jmenovky nemusí na stole nutně stát, můžou taky ležet nebo viset. Dají se teda použít pro tento účel i obyčejné kartičky. (Všechny kartičky s grafikou se dají koupit jak s dotiskem, tak i bez.)

První inspirační foto (níže):
Jmenovky (i kartičky) lze ozdobit samolepkami. 

Druhé inspirační foto (níže):
Jmenovky můžete ozdobit papírovými výřezy nebo použít jmenovky s kartičkou.
Takto dáte jmenovkám další rozměr (vrstvu) - tak trochu 3D. Výhodou výřezů je, že je přichycujete jen bodově, můžou tedy klidně trčet z formátu jmenovky.
Hnědé jmenovky koupíte buď samostatně nebo s kartičkou (vyberete si příplatek). Růžové jmenovky jsou tady a květinové výřezy zde.

Třetí inspirační foto (níže):
Pokud nechcete zdobit, ale jenom psát, můžete použít jen čistý papírový stojánek nebo jmenovku (kartičku) s předtištěnou grafikou.
Pro psaní jmenovek není nutné být mistrem kaligrafistou, stačí si dát s psaním jen trochu více práce a příliš nespěchat.

Čtvrté inspirační foto (níže):
Osvědčilo se mi napsat si jména nejdříve nanečisto na papír, abych viděla jejich délku a potom už odhadnete podle šířky jmenovky, kde začít psát.
Pokud máte pocit, že vaše psací písmo je škrabopis, pište tiskací písmena. Vyberte si tužku (průpisku, fix) s kterým se vám dobře píše a obětujte jednu jmenovku na vyzkoušení tahu tužky.

Na fotce je několik kvalitnějších fixů, kterými jsem psala já, ale je tam i úplně obyčejný fix, s kterým to jde taky.
Ať se dílo daří :)

V roce 2011 jsem si vyrobila první týdenní diář.
Rok nebo dva předtím jsem od někoho dostala úplně obyčejný (obsahem) diář, ale vázaný v kroužkové vazbě, a to mě nadchlo. Ta kroužková vazba. Diář se dal bez problému otevřít na kterékoli straně a psát se dalo až ke hřbetu bez toho, abyste s ním museli cvičit, desky všelijak přehýbat a lámat. A takový diář já chtěla. Ale krom toho, že musel být praktický, jsem taky chtěla ať je obsahově zajímavý a kalendárium ať dává důraz na různé lidové svátky a zvyky. V tom problém nebyl, jsem přece grafička. Na nějaký komerční potenciál jsem nepomýšlela, byl to diář pro mě. Pustila jsem se do výroby.

A potom se ukázalo, že vyrobit diář od A do Z s mým puntičkářským prokletím není práce na chvilku (ani bez puntičkářství by nebyla). Už v průběhu výroby (mluvím o grafickém zpracování) mi docházelo, že plýtvám časem. Vánoce na krku, plno zakázek a objednávek a já trávím hodiny nad kalendáriem. Logicky mi z toho vyplynulo, že diář budu muset nabízet i k prodeji, abych si nějak ospravedlnila tu hromadu času, kterou jsem mu věnovala.

Diáře jsem tiskla malonákladem - netušila jsem, jestli o ně vůbec bude zájem. V té době jsem prodávala i na Fleru a nabídla jsem je k prodeji i tam. Zájem na Fleru předčil mé očekávání. Na vlastním eshopu to tak horké nebylo. Ale celkově jsem byla s prodejem spokojená (já naiva), prodala jsem desítky kusů.

Za rok jsme se tedy do diářů pustila opět. Tentokrát jsem si na grafiku vyhradila 14 dnů, kdy jsem očekávala méně objednávek z eshopu a těšila se minimálně na stejný zájem jako předchozí rok. Tehdy jsem se asi poprvé srazila s realitou e-prodeje. O fungování e-commerce jsem měla bláhové představy a myslela si, že co se jeden rok povedlo, bude se dařit už napořád. Diáře se sice prodávaly, ale rozhodně ne tolik, jako loni. 

Další roky to nebylo lepší. Vydržela jsem s diářem ještě 2, celkem tedy 4. 
Postupně mi taky docházelo, že prodej i stovky diářů není adekvátní vloženému grafickému úsilí a následně i samotné výrobě. Musela bych jich prodat mnohem více a pravděpodobně se spolehnout na ofsetový tisk, aby se to vůbec vyplatilo. Ani radost z toho, že se můj diář zákazníkům líbí mi poslední dva roky už nekompenzovala tu spoustu práce a úsilí, které jsem do výroby vložila. Krom toho se všude objevovaly další a další autorské diáře, konkurence rostla a marketing není moje silná stránka. Přestalo mi to celé dávat smysl.

Když dneska vidím, kde všude a kolik různých diářů se prodává, jsem ráda, že jsem to s nimi vzdala. Občas uvažuji o výrobě kalendáře, ale diáře jsou za mě příliš riskantní disciplína.  Tak pokud přemýšlíte nad vlastní výrobou, třeba vám můj článek pomůže vyvarovat se stejných chyb nebo přehodnotit záměr a nasměrovat svou kreativitu jiným směrem.
Není nic zbytečnějšího než prošlý nepoužitý diář.